Systém českých samohlásek

 

Vokalicky trojúhelník

 

Artikulace českých samohlásek

 
 

Vyjdeme-li při tvoření jednotlivých samohlásek z polohy jazyka, dostaneme přehledný obraz tzv. samohláskového (vokalického) trojúhelníku, který sestavil Ch. F. Hellwag již v r. 1781. Hlásky jsou v něm umístěny přibližně podle místa polohy hrotu jazyka při artikulaci. Samohláska neurčitá [Ə], již bychom mohli klasifikovat jako samohlásku střední středovou, se nachází uvnitř trojúhelníka.

 

 

 
 

 

     
 

Obrázky i text podle - Dokulil, M. a kol.: Mluvnice češtiny 1. Academia, Praha 1986.

 

SAMOHLÁSKY

Podstatou samohláskové artikulace je snaha udržet průchod hláskovacím traktem co nejvolnější. Na artikulaci českých samohlásek se největší měrou podílí jazyk. Podle jeho pohybu z neutrálního postavení určujeme dvě základní hlediska třídění:

Odrážka

jde o pohyb svislý (vertikální),

Odrážka

a vodorovný (horizontální).

Neutrální postavení hláskovacího traktu odpovídá artikulaci neutrální samohlásky [Ə], která ovšem nepatří mezi vlastní české hlásky.

 

Třídění artikulační

Z hlediska vodorovného pohybu jazyka třídíme samohlásky na:

Odrážka

střední,

Odrážka

přední

Odrážka

a zadní.

Z hlediska svislého pohybu jazyka rozlišujeme samohlásky:

Odrážka

středové,

Odrážka

vysoké

Odrážka

a nízké.

Další dělící hlediska, která se v češtině uplatňují jen sekundárně, jsou:

Odrážka

tvar rtů,

Odrážka

jde o tvary od zaokrouhlení až k zaostření

Odrážka

čelistní úhel

Odrážka

různé stupně otevřenosti čelistí

Odrážka

a napjatost artikulujícího orgánu (jazyka).

Odrážka

velikost artikulačního úsilí

Důležitým orgánem pro artikulaci českých samohlásek je měkké patro, které uzavírá vstup do dutiny nosní. Čeština nemá samohlásky nosové.

 

Dvojhlásky

Jako dvojhláska (diftong) se označuje spojení dvou samohláskových prvků v jedné slabice.

V dvojhlásce se spojuje samohláskový prvek, který vytváří jádro dvojhlásky (vrchol diftongu) s prvkem označovaným jako polosamohláska (polovokál).

Odrážka

české ou tedy  tvoří složka:

Odrážka

o-ová - vrchol dvojhlásky

Odrážka

je podobná samohlásce zadní středové [o]

Odrážka

u-ová (u-ový polovokál)

Odrážka

je kratší než zadní vysoké [u]

Podle toho, zda se vrchol diftongu nachází v jeho počáteční fázi, nebo v části koncové, rozlišujeme dvojhlásky:

Odrážka

klesavé (vrchol na počátku, polovokál následuje),

Odrážka

stoupavé (polovokál předchází před vrcholem).

V češtině se vyskytují pouze dvojhlásky klesavé.

Odrážka

ve všech je druhou složkou neslabičný, polovokalický prvek u-ový

Odrážka

v domácích slovech (citově neutrálních) je pouze dvojhláska [ou]

Odrážka

v slovech cizího původu nebo v domácích slovech emocionálních také [au] a [eu]