Národní jazyk

 

Útvary národního jazyka

      spisovné útvary

      spisovná čeština

      hovorová čeština

      nespisovné útvary

      nářečí - dialekty

      nadnářečí – interdialekty

      profesní mluva

      slang

      argot

 

Spisovná čeština

      používá se na oficiální úrovni, ve státních a jiných dokumentech, ve školách, médiích, …

      vznikla na základě středočeského nářečí

 

Hovorová čeština

      mluvená podoba spisovné češtiny

      má volnější charakter, neužívá knižních výrazů, je méně přesná

      je tolerantnější vůči nespisovným variantám spisovných podob slov

      později může nespisovné slovo používané v hovorové podobě stát součástí spisovné češtiny

      př.: původně nespisovný tvar maluju nahradil spisovný tvar maluji

      původně nespisovný tvar Pražák nahradil spisovný tvar Pražan

 

Dialekty - nářečí

      nespisovný útvar užívaný jen na určité části našeho území – má své specifické odchylky (skladdebné, tvaroslovné, hláskoslovné).

      vyvíjela se přibližně do 16. stol

      vznikly na území přírodně izolovaném od ostatních částí země, nebo díky feudálně svázanému prostředí, které nedovolovalo častému stěhování obyvatel

      v určité míře ustálená forma národního jazyka, kterou používá jen část národa v geograficky vymezeném regionu nebo část národní společnosti tvořící sociálně či profesionálně samostatnou vrstvu

      v ČR existují celkem čtyři nářeční skupiny, které se dále ještě dělí podle regionálních specifik:

      nářečí česká

      východočeská

      jihozápadočeská

      českomoravská – část jihovýchodních Čech  jihozápadní Moravy

      středočeská

      nářečí moravská

      lašská – severní Morava

      hanácká – střední a jižní Morava

      moravskoslovenská – východní Morava

      oblasti nářečně různorodé – jde o pohraniční oblasti (s bývalým německy mluvícím obyvatelstvem)

 

Interdialekty – nadnářečí

      nespisovný útvar vzniklý postupným stíráním rozdílů mezi jednotlivými nářečími v rámci nářeční skupiny

      k nadnářečním útvarům patří:

      obecná hanáčtina

      obecná moravská slovenština

      obecná laština

      obecná čeština – má nejvyšší komunikativní funkci (je nejvíce rozšířená – Čechy, Morava) a vyvíjí největší tlak na spisovnou češtinu

 

Profesní mluva

      tzv. profesionální slang – mluva skupiny zaměstnanců určitého povolání

      vzniká za účelem zjednodušení, úspornosti a jednoznačnosti termínů původně používaných ve spisovné podobě

      př.: exnout – zemřít, domeček – léčebna dlouhodobě nemocných, fíra – strojvůdce, mukl – vězeň

 

Slang

      soubor slov a frází užívaných skupinou lidí mimo profesní skupiny (studenti, vojáci, trampové, …)

      většinou bývají emocionálně zabarvená podle vztahu mluvčího k původnímu významu spisovného tvaru slova.

      př.: banán – gól, železo – golfová hůl, sardel – pětka, škatule – škola, peďák – pedagogická fakulta, celsiák - teploměr

 

Argot

      mluva společenské spodiny (zloději, prostitutky, narkomani, …)

      vzniká za účelem záměrného utajení původních významů slov.

      př.: sníh – kokain, stříkačka – revolver, lóve – peníze, včely – náboje

      některé výrazy přecházejí do obecné nebo i do hovorové češtiny (mejdan, dát si bacha, …)