|
|
|
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jazykověda (lingvistika) a její discipliny
Lingvistika
lingvistika (lat. lingua
– jazyk) = jazykověda
věda o jazycích, jejich třídění, stavbě, zvukové i
psané podobě
Přístupy lingvistiky
l. používá dva základních přístupy zkoumání:
synchronní
diachronní
v badatelské praxi je nutné oba přístupy striktně
odlišovat
synchronní – časově souběžné
způsob popisu zejm. kulturních jevů,
zdůrazňující přítomnou nebo nečasovou podobu jevu a jeho (paralelní)
souvislosti s jinými současnými jevy
daný jazyk či fenomén se studuje tak, jak „leží“ v
daném momentě
s. přístup přitom neznamená zkoumání pouze
současného jazyka, ale průřez jazykovým systémem v dané době (např. jazyk 14.
století)
diachronní – časově
sousledné
v metodologii věd způsob popisu zejm. kulturních jevů,
zaznamenávající po sobě následující vývojová stadia v časové posloupnosti
(sekvenčně)
daný jazyk či fenomén se nahlíží ve svém vývoji
d. přístup zkoumá
především vývojové vztahy mezi elementy
Dělení
lingvistiky
lingvistiku lze dělit podle různých kritérií:
podobory studující konkrétní jazyky:
§
např. bohemistika, anglistika, hispanistika,
sinologie, japonologie atd., které studují češtinu,
angličtinu, španělštinu, čínštinu, japonštinu atd.
podobory studující jazykové rodiny, větve,
skupiny:
§
např. slavistika, germanistika, romanistika,
orientalistika, indoevropeistika atd.
podobory studující určitou složku jazyka:
§
fonetika, fonologie, morfologie a syntax,
lexikologie a sémantika, stylistika, etymologie, dialektologie a onomastika
obory studující jazyk z různých úhlů pohledu
a obory na pomezí lingvistiky:
§
typologie a srovnávací jazykověda,
psycholingvistika, matematická a počítačová lingvistika, korpusová lingvistika,
logika
slavistika
vědní obor zkoumající jazyky, písemnictví, kulturu,
dějiny a reálie Slovanů
podle specifičtěji udaného předmětu (podle zkoumaného
jazyka a kultuty) bádání rozlišujeme:
bohemistiku,
slovakistiku,
sorabistiku (o Lužických Srbech),
polonistiku,
rusistiku,
bělorusistiku,
ukrajinistiku,
slovenistiku (o Slovincích),
serbistiku (o Srbech)
kroatistiku(o Chorvatech),
popř. serbokroatistiku, makedonistiku, bulharistiku; paleoslovenistiku (o staroslověnštině)
fonetika
nauka o zvukové stránce jazyka z pohledu:
artikulačního (tvoření hlásek, výslovnost v
souvislé řeči)
akustického
a percepčního (vnímání mluveného jazyka)
fonologie
nauka o zvukové stránce jazyka z pohledu:
systémového (užívané prostředky, vztahy mezi nimi,
jejich význam v jazykové komunikaci)
nejhlouběji propracována teorie fonémů
ortofonie
nauka o správné výslovnosti jednotlivých hlásek
ortoepie
nauka o správné výslovnosti, spisovná výslovnost
ortografie
pravopis
souhrn pravidel o používání písmen a diakritických
znamének při zaznamenávání jazykových projevů
morfologie
tvarosloví
část gramatiky studující tvary slov
syntax
skladba
nauka o mluvnické stavbě vět
zkoumá principy spojování slova do vět a
utvářenost větných, popř. i vyšších celků (tzv. hypersyntax,
která je součástí textové lingvistiky)
lexikologie
nauka o slovní zásobě
sémantika
nauka o významu
věda o přiřazení
významu jednotlivým syntaktickým uskupením znaků využívaných daným jazykem
stylistika
disciplína zkoumající styl a výstavbu jazykových
projevů (jednotky od věty výše, zpravidla celé texty, jejich druhy, žánry) a
rozvrstvení jazyka podle stylů
etymologie
nauka o příbuznosti slov, o jejich původu a vývoji
zabývá se údaji o původu a původním významu slova
dialektologie
obor jazykovědy studující teritoriální dialekty
(nářečí) a jejich vývoj z hlediska současného i historického
onomastika
onomatologie
nauka o povaze, tvoření, vzniku a rozšíření vlastních
jmen, zahrnuje
antroponomastiku (nauka o
jménech živých bytostí; patří sem antroponyma, tj. vlastní jména člověka nebo
skupiny lidí)
toponomastiku (nauka o jménech zeměpisných)
chrématonomastiku (nauka o
jménech věcí)
Další případné dělení lingvistiky
 |
|
|
|||||||||||||||||
