Zvuková stránka jazyka = FONETIKA

 

Převzato z: http://maturita.kbx.cz/

 

-         hlásky – základní zvuky lid. řeči, ze kterých se skládají slova

-         v textu se zaznamenávají pomocí písmen

-         základní složky mluvení

-         dýchání

-         tvorba hlasu

-         artikulace

-         mluvidla – souhrnný název pro ty tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek

-         hlasové orgány – hlasivky

-         artikulační orgány – hrtan, rezonanční dutiny (ústní, nosní, prsní)

-         dělíme na             aktivní – jazyk, rty

   pasivní – zadní patro, přední patro, zuby, dásně

-         samohlásky – vokály – 10 – a, e, i o, u, á, é, í, ó, ú,  (+ y, ý, ů, ě)

-         jsou znělé a ústní

-         souhlásky – konsonanty

-         dvojhlásky = diftongy

-         spojení dvou samohlásek

-         původní je jenom ou, další au, eu přejata z cizích slov (pneumonie)

VOKÁLY (samohlásky)

 

i / í

 

 

 

u / ú

vysoké

 

e / é

 

o / ó

 

středové

 

 

a / á

 

 

nízké

přední

střední

zadní

(dle polohy jazyka)

 

KONSONANTY (souhlásky)

 

-         25 souhlásek: b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž

-         q, x, w – přejaté, užité jen jako psané

-          

přehled párových souhlásek

 

neznělé

f

p

t

ť

s

š

k

ch

c [ ts ]

č [ ]

znělé

v

b

d

ď

z

ž

g

h

c [ dz ]

č [ ]

 

Příklady: c [ jakubets ] – Jakubec                 c [ ledzgde ] leckde

  c [ létšit ] – léčit                               c [lédžba ] – léčba

 

nepárové: m, n, ň, j, l, r, ř

 


-         tzv. ráz – vzniká rozrazením hlasivek, tvrdé nasazení hlasu

-         př.: s okolím, k Aničce

-         často se vyskytuje před samohláskou

 

nosové (nasální)– m, n, ň

 

ústní (orální)

 

Z hlediska pravopisu dělíme na měkké, tvrdé a obojetné.

Seskupování hlásek

-         slabika (=sylaba) je část slovy vyslovena jedním nárazem dechového proudu

 

slabikotvorné hlásky: r, l, m

 

slabiky

-         zavřené – končí souhláskou

-         otevřené – končí samohláskou

 

Dělení slov na konci řádku se děje podle slabik, podle složenin (země-koule), podle slovního základu, předpony, přípony

Zásady spisovné výslovnosti

-         ortpepie – spisovná výslovnost

-         logopedie – napravuje chyby výslovnosti

-         výslovnost samohlásek

-         kvantita – správná délka

-         kvantita – správná výslovnost

-         výslovnost souhlásek

-         spodoba znělosti (asimilace)

-         přizpůsobení jedné souhlásky k druhé

-         sbor [ zbor ]

 


znělé           neznělé

-         vztyčit [ fstyčit ]

-         před samohlásku se dává v: vokno, vodejít

-         dvě stejné souhlásky

-         babiččin, nejjasnější – tendence vyslovit jen jednu

-         cizí slova – přepisuje se a mění se i výslovnost (demokracie, hokej)

-         změněná jen výslovnost (New York)

Slovní přízvuk

-         nad nějakou slabikou – ve spisovné češtině slabika na prvním místě

-         pokud je slovo spojené s předložkou, přízvuk se přesune na předložku

-         když je předložka dvojslabičná jsou přízvuky dva – mezi strany

-         některé výrazy se stávají nepřízvučnými

-         příklonka – krátká jednoslabič. slovo, hlavně zájmeno, tvary slovesa být

-         připojují se k nim výrazy, které nemají vlastní přízvuk

-         př.: Nikdo by mi neřekl pravdu.

-         předklonka – bez vlastního přízvuku, tvoří zvukovou jednotku s následujícím slovem

-         př.: Pan Nový příšel.

 

Zvuková podoba věty

-         věta se člení na úseky – zvukové/významové

-         každý člověk má jiné tempo věty

-         melodie = intonace – změna výšky hlasu

-         stoupavá (Karlééé!), klesavá (vypadni na chodbu), stoupavě klesavá

-         tázací věty – stoupavá (některé otázky nejsou stoupavé: A úkol máš kde?)

 

Tato stránka WWW je 25