Umělecký styl

 

v     = styl krásné literatury = beletrie

v     žánry

Ø      epika – v próze; děj

Ø      lyrika – v poezii; líčí stav

Ø      drama – tragédie /truchlohra/, komedie /veselohra/; dialog, monolog

v     dílčí žánry

Ø      román, povídka, novela

Ø      podle charakteru

§         psycholog. román /Dostojevskij/, detektivní, milostné, životopisné, science-fiction

§         lyrika meditativní, přírodní, reflexívní, milostná, erotická, intimní /mil. + ref./, společenská

v     funkce děl – působení na rozum, na city apod., tj.:

1/ vzdělávací

2/ zábavná

3/ city – estetické, zhnusení

v     jazyk uměleckého stylu :

1/ spisovný jazyk

Ø      hlavně starší literatura

Ø      je základem

2/ hovorová čeština

3/ obecná čeština – nespisovná podoba

4/ dialekty

5/ slang

v     figury

Ø      = zvukové ozdoby

§         epizeuxis

§         anafora

§         epifora

§         epanostrofa

v     tropy

Ø      = obrazná, tj. nepřímá pojmenování:

ñ     metafora

ñ     personifikace

ñ     metonymie

ñ     synekdocha

ñ     perifráze

ñ     eufemismus

ñ     oxymorón

ñ     ironie

ñ     sarkazmus

 

v     kompozice :

Ø      největší svoboda tvorby – bez předpisů

Ø      dílo by mělo mít vnitřní logiku

Ø      experimentální moderní díla

§         autor experimentuje se stylem, kompozicí

§         např. prolínání časových rovin v dílech Jamese Joyce

v     tradiční výstavba, kompozice :

1/ expozice = úvod

2/ kolize = zápletka

3/ krize = vyvrcholení

4/ peripetie = okamžiky vedoucí k rozuzlení

5/ katastrofa = závěr

6/ katarze = nemusí být

v     konec:

Ø      šťastný

Ø      nešťastný

Ø      otevřený

v     druhy kompozicí :

a/ chronologická = kronikářská, události v časovém sledu

b/ řetězová = události následující za sebou, spojeny hlavním hrdinou

c/ retrospektivní = zpětná, zaměřená na vzpomínky /paměti, memoárová lit., krimi/

d/ paralelní = příběh vyprávěn po částech, většinou jedna kapitola o jedné postavě

e/ simultánní = příběhy probíhající ve stejném čase

v     děj :

Ø      hlavní dějová linie + vedlejší děj. linie, tzv. retardační, zpomalují

Ø      postavy :

Ø      hlavní a vedlejší

Ø      charakterizovány vnitřně, nepřímo /autorem/ a vnější charakteristikou, přímo /jednání postavy/

 

Tato stránka WWW je 22