Základy valenční skladby

 

VALENCE

ù     je schopnost přísudkových výrazů vázat na sebe určitý počet větných (valenčních) členů, a to v jistých tvarech

ù     souhrn doplnění zleva a zprava se nazývá valenční pole

 

ù     organizačním centrem celé věty je přísudek, zejména sloveso v určitém tvaru

ù     za­znamenává se jako VF = verbum finitum neboli určitý slovesný tvar

ñ        je nadřazen i podmětu, protože nemůže být ve větě nevyjádřen nebo z věty vypuštěn

ù     nejdůležitějším pojmem valenční skladby je základová větná struktura ZVS

ñ        můžeme si ji představit jako jakousi holou kostru věty, tj. nejmenší část věty, která ještě zachovává smysl

ñ        zapisuje se pomocí gramatických větných vzorců prostřednictvím jednotlivých symbolů pro větné členy

ñ        do základové větné struktury se zapisují pouze ty větné členy, které:

Q                 jsou nutnými doplněními slovesa,

Q                 sloveso k vyjádření významu potřebuje

Q                 říká se jim základové (konstitutivní) větné členy

R                 patří k nim podmět, předmět a něk­dy příslovečné určení

Q                 ostatní větné členy, které nejsou nezbytné k vytvoření smysluplné věty, jsou nezákladové (fakultativní)

R                 je to zejména jakýkoli přívlastek a většina pří­slovečných určení

 

ù     vlevo od přísudku (VF), v tzv. levovalenční pozici, zapisujeme podmět

ñ        je jeho nejdůležitějším valenčním doplněním

ñ        značíme ho písmenem S (subjekt)

ù     v pravovalenční pozici stojí:

ñ        předmět (O - objekt),

ñ        příslovečné určení (Adv - adverbiale)

ñ        doplněk (Atv - atribut verbální)

 

ù     př.: Ve větě Moje mladší sestra Eva obdivuje svého spolužáka Pavla, je:

ñ        levovalenční pozice přísudku (zde slovesa obdivuje) doplněna podmětem S

ñ        pravovalen­ční pozice předmětem O

Q                 žádné přívlastky do základové větné struktury nepatří

ñ        gramatický větný vzorec zapíšeme takto: S - VF - O.

 

ù     z opačné strany lze také říci to, že valence slovesa (a její zaznamenání do grama­tického větného vzorce) poskytuje volná místa, jejichž obsazením vznikají kon­krétní věty

ñ        př.: Sloveso obdivovat vyžaduje obsazení levovalenční pozice podmětem a pravo­valenční pozice předmětem ve 4. p. (někoho, něco)

Q                 jeho valenci je tedy možno zapsat jako S - VF - O4

Q                 konkrétní realizace takového vzorce může být různá:

R                 Petr obdivuje Věru.

R                 Můj nejlepší kamarád Petr obdivoval Věřinu kytičkovanou sukni z Paříže.

R                 Dříve ho obdivovala, (podmět je nevyjádřený, adverbiale je zde nezákladový člen)

 

Tato stránka WWW je 20