Souvětí souřadné a podřadné

 

Souvětí souřadné

- souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní (mluvnicky nezávislé)

    - jsou ve vzájemném vztahu parataxe

- a neomezený počet vět vedlejších

- mezi hlavními větami rozlišujeme tyto významové poměry:

 

*  slučovací - obsahy obou vět prostě sounáleží, jsou si rovné, obě platí

- jako spojovací prostředky slouží:

* slučovací spojky - a, i, ani, nebo, či

* příslovce - také, pak, potom aj.

* opakované a dvojité spojovací výrazy - i - i, jednak -jednak, jak - tak atd.

* nebo jsou věty beze spojek

 

* stupňovací - druhá věta je závažnější než první, zesiluje obsah věty první
- věty se spojují pomocí:

* spojek -ba, i, dokonce, ba i, ba ani aj.

* dvojitých spojovacích výrazů - nejen - ale i, nejen - nýbrž i atd.

 

* odporovací - obsahy vět si navzájem odporují, jsou navzájem neslučitelné

- typickými spojkami jsou:

* ale, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, aj.

* užívají se i další spojovací prostředky - sice - ale, ale přesto apod.

* nebo spojení beze spojek

 

* vylučovací - obsahy vět se navzájem vylučují, platí-li jedna věta, neplatí druhá
- spojovací prostředky bývají:

* dvojité - buď - anebo, ať - či

* nebo opakované - buď-buď, ať-ať

* uplatňuje se i spojka (a)nebo

* ve vylučovací otázce také či, zdali - či

 

* příčinný (důvodový) - druhá věta v pořadí vyjadřuje příčinu (důvod), proč nastala věta první

- užívají se především:

* spojky neboť, vždyť, totiž

 

* důsledkový - druhá věta v pořadí vyjadřuje důsledek platnosti obsahu první věty, to, co z obsahu první věty vyplývá.

- spojovacími prostředky bývají:

* spojky v kombinaci s příslovci - proto, tedy, tudíž, a proto, a tak, a tedy

 

Některé zvláštnosti v souřadném souvětí

* spojka avšak stojí vždy na prvním místě věty; spojka však stojí většinou na druhém místě

* spojka anebo se píše vždy dohromady

* spojky a, i, ani, či, nebo se v poměru slučovacím píší bez čárky; v jiných poměrech se píší s čárkou

* spojka neboť nemůže stát na začátku souvětí

 

Souvětí podřadné

- souvětí podřadné obsahuje jednu větu hlavní a jednu či více vět vedlejších, které závisí na větách řídících jako větný člen

- řídící větou přitom může být věta zcela nezávislá (tj. hlavní) i věta, která je už sama závislá (tj. vedlejší)

- podle toho, jaký větný člen řídící věty je nahrazen, určujeme druhy vedlejších vět:

 

* podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící, která je přísudkovou částí

- bývá uvozena:

* vztažnými zájmeny - kdo, co

* vztažnými příslovci - kdy, kde

* spojkami - že, aby, kdyby aj.

 

* přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou

- může být uvozena vztažným jak, jako, jaká

 

* předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící, závisí na slovese věty řídící nebo přídavném jménu

- bývá uvozena:

* spojkami - že, aby, když

* vztažnými zájmeny - kdo, co který, jaký

* příslovci - kde, kam, odkud, kudy

 

* přívlastková - vyjadřuje přívlastek rozvíjející některé podst. jméno věty řídící

- nejčastěji je uvozena:

* vztažnými zájmeny a příslovci - kdo, který, jenž, kde, kdy

* méně často spojkami - že, aby, jak

 

* doplňková - vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese (často smyslového vnímání vidět, slyšet apod.) a na podmětu nebo předmětu věty řídící

- nejčastěji je uvozena spojkami jak a kterak

 

* příslovečná - vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící

- podle okolností a vztahů rozeznáváme různé druhy příslovečných vět

* místní vyjadřuje místní určení

- nejčastěji je uvozena spojkami nebo vztažnými příslovci - kde, kam, odkud, kudy

* časová vyjadřuje časové určení nebo omezení týkající se obsahu věty řídící

- spojovacími výrazy bývají když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoli, pokud, dokud,

* způsobová vyjadřuje příslovečné určení způsobu, míry nebo prostředku

    - věty, které tyto okolnosti vyjadřují přirovnáním, se nazývají přirovnávací a připojují se výrazy jako, jak, čím – tím

    - věty, které vyjadřují tyto okolnosti jako výsledek, účinek, se nazývají účinkové a připojují se výrazy tak že, tak aby aj.

    - věty, které vyjadřují zřetel, se nazývají zřetelové a připojují se výrazem pokud

    - věty, které vyjadřují míru, jsou měrové

* příčinná (důvodová) - vyjadřuje příčinu (důvod) ve vztahu k obsahu věty řídící

- bývá uvozena spojkami protože, že, poněvadž (knižním jelikož, ježto)

* účelová - vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící, tj. okolnost, ke které směřuje naše jednání

- bývá připojena spojkou aby, sloveso v ní je ve způsobu podmiňovacím

* podmínková vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící

- nejčastěji je uvozena spojkami  - kdyby, jestliže, -li, když

* přípustková vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící

- připojuje se spojkami a spojovacími výrazy - ač, ačkoli(v), třebaže, přestože, i kdyby, i když, jakkoli, byť

 

Některé zvláštnosti v podřadném souvětí

* někdy je možné vyjádřit větný člen větně i nevětně

- př.: Nevšiml si, zda odešel. - VV-předmětná x Nevšiml si jeho odchodu. - předmět

* ne vždy musí spojovací výraz přesně určovat druh VV - VV je nutno určovat podle obsahu

- př.: Zastavil se, aby nabral dech. - VV-účelová; Chci, abys to udělal. - VV-předmětná; Vyslovil přání, abychom mu pomohli - VV-přívlastková

* pokud není ve VH vyjádřen předmět, nebude následující VV doplňková, ale předmětná

- př.: Slyším, jak šramotí v kuchyni.

* za větný člen nepovažujeme odkazovací ukazovací zájmeno, vztažná příslovce a vztažná zájmena

- př.: To, co se stalo mně, mě udivilo; Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.

* před přirovnávacími výrazy - jak, jako, než se píše čárka, pokud uvozují větu

- př.: Spí, jako by ho do vody hodil. x Spí jako dudek.

* je nutno rozlišovat jako by (spojka + podmiňovací částice) a jakoby (příslovečná spřežka)

- př.: Tvářil se, jako by se nechumelilo. x Udělal to jakoby naschvál.

* některé věta se spojkou aby nejsou v poměru významové podřadnosti - nevyjadřují účel, ale následnost nebo kontrast

- př.: Ulehla, aby už nevstala. - spojku aby lze nahradit spojkami a, ale; jde o nepravou větu vedlejší