Souvětí, věta hlavní, věta vedlejší

 

VĚTA jednoduchá

- obsahuje jeden přísudek a vyjadřuje obvykle jednu myšlenku

 

SOUVĚTÍ

- je spojení dvou nebo více vět ve vyšší mluvnický i obsahový celek

- věty ztrácejí svoji samostatnost a vstupují do vzájemných významových i větných vztahů

 

Věty v souvětí se spojují pomocí spojovacích prostředků, kterými mohou být:

*  spojky - a, ale, protože, však, -li atd.

*  vztažná zájmena - co, který, jaký, jenž apod.

*  vztažná příslovce - kde, kam, kudy, odkud apod.

 

Věta mluvnicky nezávislá na jiné větě v souvětí se nazývá věta hlavní

Věta, která je závislá na jiné větě jako její větný člen, je věta vedlejší

 

- jednotlivé členy skupiny jsou mluvnicky rovnoprávné, tvoří koordinační skupinu

- vyskytuje se mezi:

*  dvěma nezávislými hlavními větami

*  nebo mezi vedlejšími větami závislými na stejné rovině závislosti

- v souvětí mohou být k sobě věty připojeny i beze spojek - tzv. asyndeton - spojení je bezespoječné (v textu odděluje věty čárka)

- čárka jako nejběžnější členící znaménko není spojovací prostředek. Slouží pouze k oddělení složek textu v písmu.

- podle způsobu připojení můžeme rozlišovat věty spojkové a vztažné

 

- mezi větami v souvětí existují dva typy vztahů:

* vztah přiřazování - parataxe

* typickými spojovacími prostředky při parataktickém spojení vět v souvětí jsou:

* spojky souřadicí - a, i, ale, neboť, ani atd.

* nebo další spojovací prostředky - příslovce, vícečlenné spojovací prostředky apod.

 

* vztah podřazování - hypotaxe

* jeden z členů je druhému mluvnicky podřazen, věta je závislá na jiné větě řídící

* vyskytuje se mezi:

*  řídící větou hlavní a závislou větou vedlejší

*  nebo dvěma věta­mi vedlejšími, kdy jedna z nich je závislá na druhé.

* k základním hypotaktickým spojovacím prostředkům patří:

* podřadicí spojky {že, aby, když, ačkoli atd.)

* vztažná zájmena (který, kdo, co apod.)

* vztažná příslovce (kam, kde, kdy apod.)