Přívlastek a doplněk

 

PŘÍVLASTEK (ATRIBUT)

Rozvíjí podstatné jméno a přesněji vymezuje jeho význam (ptáme se na něj otázkami jaký? který? čí?).

Podle typu přívlastku je závislost na řídícím jménu vyjádřena shodou, rekcí nebo přimykáním.

 

Podle vztahu k řídícímu podstatnému jménu rozlišujeme přívlastek:

•    shodný

    - podstatné jméno řídí pád, číslo i rod přívlastku

    - všechny jejich gramatické kategorie se tedy shodují (skloňuje se spolu s podst. jm.)

    - shodným přívlastkem je obvykle přídavné jméno, které stojí před řídícím jménem, např. nová škola

•    neshodný

    - pád, číslo ani rod přívlastku a řídícího podstatného jména se neshodují (při skloňování se nemění)

    - neshodným přívlastkem je nejčastěji podstatné jméno ve 2. pádě, které stojí za řídícím jménem, např. okna budovy, pila z oceli.

 

Rozvíjené podstatné jméno může být jakýkoli větný člen:

•    podmět, např. Veselí žáci zpívali.

•    předmět, např. Dali jsme naší učitelce květiny.

•    příslovečné určení, např. V menším městě se žije klidněji.

•    přívlastek neshodný, např. Podívali jsme se na střechu protějšího domu.

   

Shodný přívlastek je:

Neshodný přívlastek je:
přídavným jménem - dobrý nápad podstatným jménem v pádě  
zájmenem - náš nápad      prostém - nápad kamaráda
číslovkou - oba nápady      předložkovém  - nápad od kamaráda
    příslovcem - nápady spatra
    infinitivem slovesa - nápad odejít

 

Podle počtu přívlastků u podstatného jména označujeme přívlastek jako:

holý není dále rozvitý žádným větným členem krátké vlasy  
rozvitý přívlastek je dále rozvit jiným větným členem krátce střižené vlasy  
postupně rozvíjející dvojice řídícího jména a přívlastku je celá zpřesněna novým přívlastkem všichni naši výborní žáci

 

mezi jednotlivými členy se čárka nepíše
několikanásobný více přívlastků stojí vedle sebe a rozvíjí totéž řídící jméno základní, střední a vysoké školy jejich pořadí lze zaměnit

 

Shodný, rozvitý přívlastek, který stojí za řídícím jménem, je dvojího druhu

těsný vyjadřuje vlastnost podstatnou a nelze ho vypustit, protože by se porušil smysl sdělení - neodděluje se čárkou Slova označená hvězdičkou jsou cizího původu.
volný doplňuje jen další vlastnost, kterou lze z věty vypustit, aniž se změní smysl sdělení - odděluje se čárkou z obou stran Jejich taktika, zakládající se na momentu překvapení, byla úspěšná

 

Zvláštním typem přívlastku neshodného je nominativ jmenovací, nesklonný přívlastek v 1. pádu, který přesně uvádí jméno nebo titul.

    - např. město Praha, dveře s nápisem Sborovna, kniha Zbabělci

Neodděluje se čárkou.

 

DOPLNĚK (ATRIBUT VERBÁLNÍ)

Vyjadřuje vlastnost podstatného jména za jistého děje nebo mu je vlastnost dějem přisuzována.

Je to větný člen s dvojí závislostí, a to na podstatném jméně a slovese.

Závislost je vyjádřena jednak shodou s řídícím podstatným jménem, jednak řízeností danou vazbou slovesa.


Doplněk bývá vyjádřen:

•    přídavným jménem - Zůstanu u vás ráda.

•    podstatným jménem - Pracoval tam jako(žto) redaktor.

•    infinitivem - Slyšel jsem kočku tiše příst.

•    zájmenem - Přišla sama.

•    číslovkou - Kůň doběhl v dostihu třetí.

•    přechodníkem - Spal, maje hlavu opřenou o stůl.

 

Podle větně členské platností řídícího podstatného jména rozlišujeme:

•    doplněk subjektový, který závisí na podmětu (subjektu) a přísudku, bývá v 1. p. (např. Chlapci běhali bosi.)

•    doplněk objektový, který závisí na předmětu (objektu) a přísudku (např. Příjemce obdržel zásilku poškozenou.)

 

Tato stránka WWW je 15