Větný člen, podmět a přísudek

Větný člen

Slova (slovní druhy) se mluvnicky spojuji ve věty a stávají se větnými členy.

Tvoří mluvnickou výstavbu věty.

Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury.

Stává se jim každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci.

Ty větné členy jejichž přítomnost je ve větě vyžadována, nazýváme základní větné členy.

Jejich spojení říkáme základní skladební dvojice.

Jsou to:

*        podmět

*        přísudek

Další větné členy, které věta obsahuje, označujeme jako rozvíjející větné členy.

Ty členy, které k sobě mluvnicky i významově patři, spolu tvoří ostatní skladební (syntaktické) dvojice.

Patří k nim:

*        přívlastek

*        předmět

*        příslovečné určení

*        doplněk

Neplnovýznamové slovní druhy (předložky, spojky, částice, citoslovce) nejsou sa­mostatnými větnými členy.

Spojkami se větné členy spojuji, předložky jsou pouze části předložkových obratů.

Částice nejčastěji vyjadřují modálni funkci výpovědi (např. Kéž by zapršelo!).

Citoslovce stoji buď jako samostatný předsunutý člen (např. Brr, to je zima!) nebo jako samostatná neslovesná věta (např. Ach!).

 

PODMĚT (SUBJEKT)

*        je mluvnický nezávislý větný člen, který vyjadřuje

konatele (původce)

nositele

cíl děje

*  tvarově se shoduje s přísudkem

    *          př.: Petr pracuje, (konatel děje). List se chvěje, (nositel děje). Obilí se mlátí (cíl děje)

Podmět je obvykle vyjádřen 1. pádem (nominativem) podstatného, přídavného jména nebo zájmena

Může být vyjádřen také:

*  infinitivem, např.: Chybovat je lidské.

*  příslovcem + podstatným jménem, např.: Na zbytečnosti není dost peněz.

*  číslovkou + podstatným jménem, např.: Bylo dodáno jen 20 kusů.

Zvláštními případy jsou:

*  podmět nevyjádřený 

    *          není ve větě vyjádřen, ale je naznačen tvarem slovesa (a lze ho kdykoli doplnit třeba zájmenem)

    *          např. (já) Mluvím. (on) Přichází.

*  podmět všeobecný - blíže neurčen (oni), ale osobní

    *          např.: Hlásili to  v rozhlase.

*  bezpodmětné věty - podmět je neurčitý, původce děje je neznámý (to, ono)

    *          např.: V zádech mu luplo.

 

PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)

*  je nezávislý větný člen, který vyjadřuje

děj

stav

vlastnost stavu nebo někomu (nejčastěji nositeli na místě podmětu) přisuzuje vlastnost

    *          př.: Eva píše (děj), Eva zestárla (změna stavu), Eva trpí (stav), Eva je milá (vlastnost)

*  s podmětem se shoduje v rodě a čísle

    *          př.: Ema psala (rod ženský, j. č.), Žáci psali (rod mužský, mn. č.) Kuřata pípají (rod střední, mn. č.)

Přísudek organizuje větu jako celek, protože většina  sloves vyžaduje doplní dalšími větnými členy (tato jejich vlastnost se nazývá valence slova).

        *      tak např. ve větě "Mraky zakryly oblohu" je větný člen oblohu povinným doplněním přísudku zakryly

        *      věta "Mraky zakryly" by byla nesprávná

Základním typem přísudku je:

*  přísudek slovesný

    *          je vyjádřen určitým tvarem plnovýznamového slovesa (např. Dítě se směje.)

Dalšími typy přísudků jsou:

*  slovesný se slovesem modálním

         *           je tvořen určitým tvarem modálního slovesa - chtít, moci, muset, smět, mít

*  slovesný se slovesem fázovým

    *          je tvořen určitým tvarem fázového slovesa  a infinitivem slovesa plnovýznamového

        *      např. Orchestr začal hrát

        *      mezi fázová slovesa patří např.: zažít, přestat, vykonat, ...

 

Kromě těchto typů se v české větě vyskytuje přísudek slovesně-jmenný, který obsahuje sponu a jmennou část.

Sponou rozumíme určitý tvar slovesa, které ale nemá samostatný význam (hlavně být, bývat, stát se, stávat se),jmennou částí může být:

*  podstatné jméno, např. Matka bývala tanečnicí. Vlk je za každých okolností

*  přídavné jméno, např. Matka se nestala slavnou, Vlk je a vždy bude krvelačný

*  příslovce, např. Skříň byla dokořán.

*  infinitiv,  např. Žít není jenom jíst

 

Pokud je spona nevyjádřena, jde o čistě jmenný přísudek (sponu si ale můžeme domýšlet, na jejím místě je někdy pomlčka). Vyskytuje se ve:

    *          rčeních a jiných ustálených obratech (Mlčeti zlato. Pes - přítel člověka.)

    *          nápisech či titulech (Lékař pro nemoc nepřítomen.)

    *          po výrazech typu hanba, škoda, lépe ve spojeni s infinitivním podmětem (Hanba na to pomyslet. Škoda mluvit. Lépe nevzpomínat.)

 

Existují věty, ve kterých chybí přísudek zcela

Jde o věty neslovesné.

Náhradou (ekvivalentem) slovesa může být:

    *          podstatné jméno (nápisy, např. Kavárna Fénix, citově zabarvená zvoláni jako Blbost! Nádhera!)

    *          přídavné jméno (např. Výborné! Hezké?)

    *          příslovce (např. Skvěle)

    *          infinitiv slovesa (např. Rychle zavřít sešity!)

    *          citoslovce (např. Fuj!)

 

WebZdarma.cz