Morfologie sloves

 

SLOVESA (VERBA)

Vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu.

Časují se.

Jedná se o plnovýznamový slovní druh.

Ve větě plní nejčastěji roli přísudku

ale neurčité slovesné tvary (infinitiv, přechodníky) mohou být podmětem, předmětem, přívlastkem neshodným i doplňkem.

U sloves se určuje mluvnická kategorie osoby, čísla, způsobu, času, rodu, vidu a dále třída a vzor

 

Slovesa lze rozčlenit na:

*  plnovýznamová, která nesou význam samostatně - např. pracovat, běžet, číst

*  pomocná, která potřebují doplnit slovy plnovýznamovými

*  pomocnými slovesy jsou slovesa: 

* sponová - být, bývat, stát se, stávat se - stal se učitelem

* modální - způsobová - moci, muset, smět, chtít, mít - chci vyhrát

* fázová - vyjadřují jednotlivé fáze děje - začal mluvit, přestává pršet

Podle vyjádřenosti mluvnických kategorií dělíme slovesné tvary na:

*  neurčité (infinitní), které nevyjadřují kategorie osoby a způsobu 

infinitiv

příčestí minulé a trpné

přechodníky

*  určité (finitní), které vyjadřují všechny mluvnické kategorie (ostatní tvary)

 

Osoba a číslo

Osoba i číslo jsou u sloves kategoriemi shodovými.

Vyjadřují spojení podmětu a slovesa v přísudku - např. studenti uvažovali x student uvažoval.

Trojí osoba postihuje zároveň vztah k účastníkům komunikace:

*  1. os. j. č. (já) - podmětem je osoba mluvící, např. volám

*  1. os. mn. č. (my) - podmětem je skupina zahrnující mluvčího, např. voláme

*  2. os. j. č. (ty) - podmětem je adresát (osoba, se kterou mluvíme), např. voláš

*  2. os. mn. č. (vy) - podmětem je skupina + adresát, mimo mluvčího, např. voláte

*  3. os. j. č. i mn. č. (on, -a, -o; oni, -y, -a) - podmětem je skupina bez mluvčího i adresáta, např. volá, volají

Tzv. neosobní slovesa mají jen tvary 3. os. j. č. 

označují:

*  přírodní jevy - sněží

*  tělesné stavy - bolí mé v krku

*  duševní vjemy - praská v kamnech

*  nevztahují se k žádnému podmětu a tvoří základ jednočlenné věty

3. os. mn. č. se užívá tehdy, je-li podmět všeobecný - hlásili to v rádiu

 

Číslo u sloves neoznačuje „jednost" nebo „mnohost" dějů, ale pouze shodu s nositelem děje, tj. s kategorií osoby v roli podmětu. 

Rozlišujeme dvojí číslo:

*  jednotné (singulár)

*  množné (plurál)

*  dvojné číslo slo­ves (duál) zaniklo spolu s duálem u jmen

 

Mezi kategoriemi osoby a čísla může nastat nesoulad, kdy nesouhlasí „počet" mluvčích v podmětu a užitá forma slovesa:

autorský plurál (plurál skromnosti) 

- autor nechce zdůrazňovat osobní mínění a užívá 1. os. mn. č. - Domníváme se, že...

plurál majestatikus 

- panovník užíval pro svoji osobu množné číslo, aby zesílil svůj význam - např. My, Karel IV, král český, vzkazujeme...

vykání 

- k oslovení jediného adresáta užíváme 2. os. mn. č., abychom vyjádřili úctu - Paní, posaďte se...

Ve staré češtině existovalo:

onikání - vyjádření zdvořilosti 3. osobou mn. č., např. ...budou tak laskav a zůstanou.

onkání - k osobě podřízené, mladší, např. Šla sem a utřela to!

 

Způsob

Způsob odráží vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti.

V českém jazyce existují tři slovesné způsoby:

* Způsob oznamovací - indikativ

~ skutečnost se pouze konstatuje

~ jde o děj reálný, skutečný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti 

~ např. psali, píšu

*  Způsob rozkazovací imperativ

~ jde o pokyn, rozkaz, aby byl děj uskutečněn. 

~ tři tvary imperativu se tvoří příponami:

                                    -0, / -i pro 2. os. j. č. - nes!, tiskni! 

                                    -me pro 1. os. mn. č. - nesme!, tiskněme! 

                                    -te pro 2. os. mn. č. - neste!, tiskněte!

*  Způsob podmiňovací kondicionál 

~ děj je uskutečnitelný za určitých podmínek, je nereálný

~ tvoří se spojením příčestí minulého a kondicionálových tvarů pomocného slovesa být 

~ např. pracoval bych, pracovali by

    ~ kondicionál přítomný - vyjadřuje potenciálně možný děj 

    např. psal bych

    ~ kondicionál minulý - děj neuskutečnitelný

    např. byl bych (býval) napsal

~ kondicionálové tvary slovesa - být

 

osoba

singulár

plurál

1. 

bych

bychom

2. 

bys

byste

3. 

by 

by

 

Čas

* čas přítomný prézens

N děj probíhá v okamžiku promluvy (nesu, prosíte)

N lze jím pojmenovat i děj minulý (tzv. prézens historický), abychom jej aktualizovali 

N např. k oživení v umělecké literatuře - Šel po ulici a co nevidí!

*  čas minulý préteritum

N děj proběhl před okamžikem promluvy

N tvoří se z příčestí minulého a přítomných tvarů pomocného slovesa být (nesl jsem)

N pro 3. os. j. i mn. č. se pomocné sloveso vynechává (nesli).

*  čas budoucí futurum

N děj proběhne, bude ukončen po okamžiku promluvy

N od nedokonavých sloves se tvoří formou složenou 

        N budoucí čas pomocného slovesa být + infinitiv, např. budu psát

N od sloves dokonavých formou jednoduchou 

        N koncovkami času přítomného, např. dopíšu

Zvláštnosti slovesného času

Čas předminulý 

* je knižní a vyjadřuje děj minulý předcházející jiným minulým dějům

N Když byl obalil slepici hlínou, rozdělali oheň a pekli ji.

Čas budoucí 

*  vyjadřuje také nejistotu

N To nebude asi pravda.

 

Slovesný rod

*  vyjadřuje, v jaké pozici je činitel děje,s.r.   může být:

    *       činný, tzv. aktivum

    N podmětje konatelem děje - původcem -Hráči ztratili motivaci.

     *trpný,      tzv.pasivum

    N podmětnení původcem děje -Hra byla rozehrána hráči.

        *pasivum může být:

        N opisné        = pomocné sloveso být +příčestí trpné -Záhon je zryt zahradníkem.

        N zvratné     = nezvratnésloveso + se - Dopisy seposlaly.

 

Vid

*  vyjadřuje skutečnost, dvou podob slovesa se stejnýmvýznamem -hasitxdohasit

*  různé podoby sloves stejného významuukončenostneboneukončenostděje

*  v.můžebýt:

    *       dokonavý     - děj je ukončen, časově ohraničen

    Æ takováslovesa nemohou vyjadřovat přítomnost

    Æ mohouvyjadřovat pouze dějuskutečněný(Vydělal jsem peníze) nebo ještě      neuskutečněný(Vydělámpeníze)

    *       nedokonavý  - děj je neukončený, není časověomezen

    Æ takováslovesa mohou vyjadřovat přítomnost (Chlapec stojí) nebo budoucnost (opisem -budeme spát; předponou - postavím)

 

 

Třída

* Slovesa lze rozdělit podle kmene prézentního do pěti tříd a příslušných vzorů.

*  Rozhodující pro zařazení do příslušné třídy je zakončení slovesa ve 3. os., j. č., ozn. zp., př. č.

 

 

kmen přítomný

kmen minulý

třída

indikativ

imperativ

příčestí minulé 

infinitiv

1. -e

nes-e

nes

nesl

nést

 

ber-e

ber

bral

brát

 

maž-e

maž

mazal

mazat

 

peč-e

peč

pekl

péct

 

umř-e 

umři

umřel

umřít

2. -ne

tisk-ne

tiskni

tiskl

tisknout

 

mi-ne

miň

minul

minout

 

zač-ne

začni

začal

začít

3. -je

kry-je

kryj

kryl

krýt

 

kupu-je

kupuj

kupoval

kupovat

4. -í

pros-í

pros

prosil

prosit

 

trp-í

trp

trpěl

trpět

 

sáz-í

sázej

sázel

sázet

5. -á

děl-á

dělej

dělal

dělat

 

*  kmen přítomný = odtržení koncovky od tvaru3. os., j. č., ozn. zp., př. č. - ber-e, ...

    *       tvoříme od něj: rozkazovací způsob a přechodníkpřítomný

      př.:ber-e -ber-ber-a

*  kmen minulý = tvar příčestí minuléhobra-l

    *       tvoříme od něj: minulý čas, opisné pasivum,kondicionál, přechodník minulý, infinitiv

     př.:bra-l -bra-l jsem -brá-n -bra-l bych -brá-t

 

   Slovesné tvaryneurčité

*  mezin.t.s.patří:

    *infinitiv - slovesa končí na t/ti, ct/ci        

    *přechodníky        -minulý (od sloves nedokonavých), přítomný (od sloves dokonavých)

 

přechodník přítomný

přechodník minulý

muž. r., j. č.

žen, stř. r., j.č.

mn.č.

muž. r., j. č.

žen, stř. r., j.č.

mn.č.

-a

-ouc

-ouce

-Ø

-ši

-še

-e

-íc

-íce

-v

-vši

-vše

 

    *příčestí minulé    - -l, -la,-lo/ /-li, -ly, la

    *       příčestí       trpné - -n, -na, -no / -t, -ta, -to/ /-ni, -ny, -na / -ti,-ty, -ta